RECENZE: Kaurismäkiho Druhá strana naděje je pohádka o uprchlících

Berlínského Stříbrného medvěda za nejlepší režii si Druhá strana naděje zaslouží, Aki Kaurismäki prostě vypráví kouzelně. Ale jeho scénář, idealizovaná pohádka o hodných uprchlících, už tak jednoznačné nadšení nevzbuzuje.

Z filmu Druhá strana naděje | foto: Aerofilms

Z neosobního lodního kolosu se v úvodu vyloupne černý pasažér, nositel absolutní samoty imigranta. Ale koncentrovanou samotu vyzařuje také místní občan, který syrského utečence při prvním setkání na noční ulici zatím jen mine. Právě se mlčky sbalil, opilé manželce vrátil prstýnek i klíče od bytu, prodal svou živnost a vyrazil do kasina s úmyslem vyhrát tolik, aby si mohl splnit sen o vlastní restauraci.

Dva muži, kteří začínají své životy od nuly; to zní slibně. Zvláště v teskně úsměvném Kaurismäkiho světě plném ztracených existencí, zestárlých muzikantů a zapadlých lokálů, ve světě, kde policista pořád vyťukává protokoly dvěma prsty na vysloužilém psacím stroji a kde k národnímu sportu patří převézt úředníky, kontrolory, hlídače, každého vymahatele zákona.

Zábavně omšelá patina na poloviční cestě mezi někdejším Východem a Západem, která stvořiteli Leningradských kovbojů u nás vybudovala kultovní postavení, chválabohu pořád zabírá a Kaurismäkiho úsporný, jakoby bezděčný humor ji korunuje. Jeho hrdinové dojemně předstírají úspěch, sílu, světovost: přerod putyky, kde sardinky servírují i s plechovkou, v rádoby módní suši restauraci představuje sám o sobě mikrokomedii roku.

Někdy režisérovi k vtipu stačí dvě slova, třeba protismyslné spojení „bohatí studenti“, jindy němý výjev kuchaře spícího vestoje v závoji pavučin. To by panečku bylo tučné sousto pro Pohlreichovo Ano, šéfe! – ale proč do ušmourané hospůdky hned posílat kata, když jim její stav vyhovuje, stačí a je jim tu včetně hostů vlastně docela dobře.

Jenomže takovou přirozenost odstínů vykazuje jen jedna ze dvou linií vyprávění, které režisér dlouho drží odděleně. Druhá, čili uprchlická, jako by vypadla z aktivistického plakátu: hodní muslimové, zlí skini, krutá byrokratická mašinerie – a těm nejpotřebnějším pomáhají zase pouze a právě potřební.

Druhá strana naděje

65 %

Režie a scénář Aki Kaurismäki, hrají Sherwan Haji, Sakari Kuosmanen

Kinobox: 73 %

IMDb: 7.2

Ano, Kaurismäki si i tady hlídá věcný tón a ano, má právo si vybrat světlejší verzi reality, nicméně diváka nutí, aby se víc a víc těšil na každý návrat od salonních imigrantských stereotypů z bruselských konferencí zpět k domácké helsinské grotesce. Až když se cesty obou hrdinů velmi rázně spojí, přestane film kolísat.

Je asi zbytečné zvedat hodnocení za skvělou hudbu i herecké typy, obojí je už dávno u režiséra pravidlem. Nicméně pár procent navíc si Druhá strana naděje zaslouží za způsob, jak v ní fikaní Finové zacházejí s protikuřáckým zákonem.

Trailery

Sledovat další díly na iDNES.tv